Smutek...

Dnešní den stál za prd.Přijde mi,že mám zas temné období a jsem ráda,že jsem se vrátila k černé barvě vlasů.Černá je krásná.Uklidnující.Né opravdu nejsem bláznivá emařka,gothička či cokoliv jinýho.Jsem to jen já za sebe,kdo se cítí neštastně.A jsem to já,kvůli komu máme v rodině málo peněz,protože v práci nemám zákazníky.Ale tím,že na mě táta bude řvát se nic nezmění.Přijde mi,že mě má rád jen když se mu to hodí.Kdybych domů nosila dostatek peněz,měl by mě radši.A to není dobře...Mamku mám nejradši.Ve všem mě vždycky podrží a vím,že mě má DOOPRAVDY ráda a moc si jí vážím.

Život není jen o penězích.Mrzí mě,že to táta nevidí.Že vůbec neví,jak mi je.Že ho dokonce snad ani nezajímá co já-jde hlavně o prachy.Tahle doba je zkažená a já jsem padlý anděl,co sem nepatří.Rozumově jsem o tolik dál,že tomu málokdo rozumí a ne,opravdu to není vychloubání.Jsem jiná-jednoduchý.Přemýšlela jsem,jestli by se nad sebou zamyslel,kdybych umřela.Zabít se nechci,na to se mám moc ráda.Ale zajímalo by mě,proč tu jsem,když se mi nic v poslední době nedaří.

Jsem ráda,že se tu můžu vypsat.

Helen