Je to jedno...

Můžu sem psát co chci a je to jedno...Stejně to nikdo nečte-možná je to dobře..Nestalo by se nic,ani kdybych napsala,že se chci zabít-což momentálně nechci...Ale...všechno je tak složitý...
Přijde mi,že je na světě všechno špatně,špatně zařízené...Kolikrát něco udělám,pak je mi to líto,po nocích brečím a hroutím se s nervama...Já nevím,ale přijde mi,že je mi celkem málo na to abych musela přemýšlet takhle...Chci si užívat života a bezstarostnosti,ale jaksi to pořád nejde...Sakra...Žiju ve tmě,ale nevím kde se vzala,když je všude světlo-zřejmě bílá tma...Já vím,jaou to kydy a plácám blbosti,ale vždyt je to stejně jedno..Nokho nezajímám,každej na mě z vysoka kašle a všem je jedno,že si zasloužím víc...Chovají se tak,jako bych si nezasloužila nic.
Kdybych měla popsat jak to vypadá v mém nitru-no zrovna pozitivní to nebude...
Jsem přivázaná k židli v nějaké kobce,umlčená a bezmocná cokoliv udělat,ani sebemenší pohyb...Špatné místo a pocit,pro život,sakra.Zachrante mě někdo...protože jen množství lidí,kteří uznají,že za něco stojím,mají tu moc mě osvobodit a vyvést na světlo...

Helen.

Kiss Strawberry

Jojo...neodolala jsem a cigarety Kiss jsem si koupila...Jo já vím,ted o tom píšu často,ale mám pocit,že je to stejně jedno...
Tyhle cigárka jsou úžasný.Ani tak nechutnají po jahodách,ale v nezapáleném stavu nádherně voní a mám pocit,že po nich člověk není cítit tím typickým kouřem,jako po běžné cigaretě.Jsou hodně jemné,ani nepoznáte,že jste něco měli...Opravdu lehoučké cigaretky,něco pro mě :))
Opět v provedení Superslims...Tady jsou nějaké fotky.

Helen.

Něco nového,jménem Davidoff

Už to bude půl roku co jsem tu psala o cigaretách a v mé růžové krabičce Petra slim jsou ještě 4 cigarety.Jak jsem si to určila,tak to funguje a někdy si to i sama sobě zakážu.Kolikrát si týdny nevzpomenu,že mám tu krabičku doma,ale když něco,náramně se to hodí.

Jelikož se ale zásoba mého hříšného požitkářství začla povážlivě tenčit,rozhodla jsem se pořídit si novou krabičku.A tentokrát jsem chtěla zkusit něco nového.

Posledně jsem tu psala,že mě hodně zaujaly cigarety Davidoff.Nádherné krabičky a zpracování.Cigarety Davidoff patří k luxusním,takovým,které si bere dáma do společnosti na večírek.

Nejsem ani dáma,ani pravidelný kuřák a už vůbec bych to nevytahovala ve společnosti.Ale chtěla jsem prostě ochutnat luxus.Luxus,který mi vydrží půl roku.

Měla jsem dneska cestu do většího města a naspořené nějaké peníze,tak jsem se rozhodla,že se stavím v trafice a koupím ty krásný luxusní cigarety a alespoň jednou si budu připadat jako někdo.Ne proto,že kouřím,ale co kouřím. Alespoň před tím prodavačem který v trafice byl,jsem mohla hrát zámožnou paní :D

Chtěla jsem si koupit Davidoff Gold Lights Slims-lehké cigaretky.Ještě jsem natrefila na platinum a superslims gold.O těch jsem se toho moc nedočetla,jen jsem viděla obrázky.

Když prodavači říkám,co bych ráda,natahuje se po krabičce a pak se ptá: "Tyhle a nebo tyhle vedle?" Zaymyslela jsem se.Nabízel mi ty pro které jsem jela a nebo ty nádherné superslims.Cena byla stejná.Nakonec jsem neodolala a vzala jsem si superslims.Voněly podobně jako Petry i když trochu méně intenzivně.Krabička je nádherná,tenká a opravdu vypadá,jako když si tyhle cigarety mohou dovolit jen filmové hvězdy.

Nedočkavě jsem krabičku rozbalila z celofánu,přetrhla kolek a vykoukl na mě zlatý celofán s nápisem Davidoff.Cigarety byly trochu tenčí než ty Petry,ale takový rozdíl mezi slims a super slims bych zase neviděla.Po zapálení se cigareta chovala jinak než ta značky Petra.Přišlo mi,že má silnější filtr,také to vypadalo,že se snad ani nezapálila,ale to jen proto,že u Petry jsem zvyklá na červený,žhavý konec-to u Davidoff není.Hoření je tedy rozhodně jiné.Papírek mi přišel také jiný,bez takových šedých linek.Pod bělostným filtrem se skvěl zlatý nápis Davidoff Gold,nad ním linka,ohraničující filtr a tam bylo silným zlatým písmem napsáno Superslims.

Petry mají obsah nikotinu 0,5-tedy ty mé růžové,tyhle Davidoff 0,6,což je trochu víc,na to že jsem chtěla co nejlehčí cigarety :))

Po dokouření  mi v puse zůstala velmi jemná chuť,taková zvláštní a jiná než po Petrách.Dala jsem si ještě jednu.Usoudila jsem,že dvě jsou už celkem dost,že ta jedna mi bude vždycky stačit...

Takhle vypadá krabička

Ještě by mě zajímaly jahodové Kiss...možná se odhodlám za půl roku :))

Helen

Dnešní doba by udělala kuřáka z každého aneb můj pohled na cigarety

Než se z tohohle webu stal můj Darkness Diary,myslela jsem si,že bude možné si tu přivydělat psaním článků,což se později ukázalo jako neefektivní a tak jsem stránku začala využívat jinak.To co nikomu nemůžu říct,můžu vypsat sem a je mi hned o něco lépe.

Jeden z prvních článků zde byl článek o tom,co si myslíte o elektronické cigaretě.

Ten článek jsem psala v době,kdy jsem byla tak nějak v klidu.Pravdou však je,že já a cigarety není jen věta "já nekouřím" a tím to hasne.V tomto článku to hodlám celé rozebrat.

Poprvé jsem se s cigaretami setkala ještě jako dítě.Maminka kouřila tím stylem,že měla krabičku na půl roku-prostě vždycky když měla nervy,tak si zapálila,pamatuju si to dodneška a nikdy mi to nevadilo.Táta naproti tomu to moc rád neviděl,ale akceptoval to.Mamka byla dospělá,takže si stejně dělala,co chtěla.Aby tomu zabránil v mém případě,řekl,aby vytáhla cigáro,zapálila mi ho a já at si to vyzkouším a pořádně natáhnu,aby mě to odradilo kouřit někdy v budoucnu.Moc mu to nepomohl-já tenkrát prohlásila,že až budu velká,tak určitě budu kouřit-jednoduše jen proto,že mě to bavilo,navíc jsem z toho neměla rozum a nenatáhla jsem si ani tolik,abych vyfoukla nějaký kouř.

Později mamka kouřit přestala-byla psychicky více v pohodě a podle svých slov už to prostě nepotřebovala.A já navzdory svému prohlášení,kouřit taky nezačala.

Když jsem chodila na učňák,čím dál víc mě hlodala touha si to vyzkoušet znovu-rozumějte tenkrát jsem byla malá holčička a nepřemýšlela jsem nad tím,navíc na učňáku kouřila pomalu celá škola,tak se prostě člověk nevyhnul tomu,aby ho to nenapadlo.

Jelikož mám s maminkou velmi dobrý vztah,tak jsem jí o svém smýšlení řekla.Ona na to,že by jí taky zajímalo,jestli jí to ještě něco říká a domluvili jsme se,že koupím cigarety a až bude táta na noční,tak si zapálíme.Ve výběru cigaret měla mamka jasno-vždycky kouřila červené (tvrdé) Petry.

Divila jsem se,že mi to vůbec prodali,ale zřejmě to nebylo nic neobvyklého...

Nemohla jsem se dočkat,až to znovu zkusím.Zjištění však bylo více než překvapivé-chuť žádná.Ale nádherně voněly.V nezapáleném stavu jako nějaký čaj a i po zapálení to bylo přímo labůžo.

Mamka zjistila,že jí to už přece jen nic neříká,vykouřila svou cigaretu a bylo hotovo.Já si dala dvě-po té druhé už se mi mírně motala hlava :)) Ted už se tomu ani nedivím,když vím,že jsou "tvrdé".

Moje nejlepší kamarádka to chtěl taky zkusit,ale takhle rozumně se se svou mamkou domluvit nemohla,takže jsme to udělali tajně-když jsme spolu venčili psy.

Daly jsme si taky každá dvě cigarety a bylo.

Poté mi krabička zůstala ležet ve skříni,což byla schovka,aby na to nepřišel táta,jelikož by mě a mamku sežral i s botama,kdyby to zjistil.

Vždycky jsem si šla k té krabičce akorát přivonět,jelikož mi to,jak jsem již psala,neuvěřitelně vonělo.Ale co s nimi dál jsem nevěděla.

Na učilišti mi pak dala kamarádka ochutnat čokoládovou cigaretu-vonělo to jako čokoláda,bylo to celé hnědé,ale chuťově jsem se zase nedočkala žádného zážitku.Cigarety jsem tedy shledala nepotřebným kazičem zdraví a tu mou načatou krabičku jsem prodala kamarádce.

Od té doby do ted uplynulo 6 let a já zas začala toužit po tom si zapálit cigaretu.Opět čistě ze zvědavosti a taky z toho,že v mém dospělém životě se vyskytlo plno starostí a já měla potřebu to prostě někudy pustit ven.Opět jsem se mamce svěřila a ona na to,že ji to taky napadlo.Pak už jsme o tom nemluvili.Já měla ale čím dál tím větší chut si zapálit,byla jsem jak praštěná palicí přes hlavu,ani nevím,kde se to ve mě vzalo a litovala jsem,že jsem tenkrát tu krabičku prodala.Pak jsem se zamotala do "cigaretového" rozhovoru s jednou mou kamarádkou,která řekla,že má doma schovanou krabičku a je vlastně také jen takový příležitostný kuřák-jako byla tenkrát moje mamka. Ale prý to nikdo neví,protože by ji rodiče asi zabili.

Za pár dní jsem se k tomu s mamkou znovu dopracovala,načež maminka nečekaně-tak mám to koupit? A já na to že jo a že zkusíme něco jiného-třeba slabšího a usoudili jsme,že bude fajn vyzkoušet Slim cigarety-vypadají elegantně a nemusely by být tak silné.Diskutovali jsme i nad značkou-mě zajímali LM cigarety,ale mamka říkala,že ty jí moc nechutnali,tak jsem řekla,že tu koupi nechám na ní.

Opět u nás přistály Petry,tentokrát růžové (mamka miluje růžovou) a ve Slim provedení.

Jen co jsem si k nim zase přičichla,ucítila jsem tu nádhernou čajovou vůni-jako kdybych se vrátila o těch 6 let zpátky...S mamkou jsme si sedly na louce.Zrovna zapadalo sluníčko.Vytáhli jsme si každá tu tenoulinkou cigaretku a zapálili.Opět jsem zjistila,že chuťově mi to nic nedává,ale najednou jsem byla v klidu.Už jsem párkrát i poctivě vyfoukla kouř i když mamka poznamenala,že to kouřím jak doutník-jen tak jemně moc nenatahuju,podržím to v puse a zas vyfouknu.Když jsme dokouřili,zjistila jsem,že mamka má filtr zanešený a žlutý daleko víc,než já.Mamka víc tahala-prostě jí to nedalo a kouřila,tak jak se má a pořádně.Opět říkala,že jí to nechybí,že si zase potvrdila,že jí to prostě nic neříká.

Měla jsem trochu špatné svědomí-utratila za to 70 Kč a ted zjistila,že to vlastně zas ani nepotřebuje.Proto,jsem jí dala své naspořené peníze a říkám-tuhle krabičku už neprodám.Dám si pozor,táta mě s tím neuvidí a schovám to.

Prostě jsem si ty cigarety nechala.Jsem ráda,že je to takhle-mamka to ví,řekla mi,že jestli mě to chytne,tak si to budu financovat sama a jinak pohoda.Hlavně aby to neviděl táta a bylo hotovo.

Prý jsou dva druhy závislosti-Fyzická na nikotinu a sociální-na manipulaci.

Pokud by u mě nastala závislost,tak ta sociální.Miluju ten proces,vytáhnout si tu cigaretu z krabičky zapálit jí a v klídku vyfukovat kouř.Ale nemusím jí nutně zapalovat.Ještě ten den,jsem si v noci zalezla do skříně a kouření jen "imitovala".Zapálila jsem si v pokoji vanilkovou svíčku,držela cigaretu v ruce a jen dělala,že kouřím.A klidně se divte,ale naprosto mi to stačilo.Přemýšlela jsem nad vším možným a hrozně mi to pomohlo.

Druhý den byla sobota-mamka byla v práci a táta děla bůhvíco na baráku.

Dávka nikotinu zřejmě ještě nebyla úplně dostačující a tak jsem popadla pejska a cigarety a pod záminkou venčení jsem šla hřešit.

Došli jsme na louku,já pečlivě zkontrolovala,zda mě nikdo nevidí,pustila jsem si MP3 a zapálila cigaretu.

Chvilka jen pro mě.Slastné porušení všech pravidel.Seděla jsem v trávě,vyfukovala obláčky kouře a bylo mi najednou úplně krásně lehko...Vím,že nikotin působí stimulačně a v tu chvíli a v kombinaci s písničkami to prostě zafungovalo úplně dokonale.Žádný černý myšlenky,přemýšlení o světě,kterej jde od 5-ti do mínusu,žádný starosti...Chvilkový únik do mého světa s obláčkem kouře...

V dnešní době člověk žije pomalu v permanentní depresi...A nechci být kuřák a ani nechci dospět do stavu kdy uvidím cigaretu a začnu slintat...To opravdu ne.Chci to nechat ve fázi ve které je to ted.Prostě občas utéct a užít si svou chvilku s elegantní cigaretkou...Pořád lepší si zapálit než se zabít ne?

Navíc se stylem,kterým kouřím by většina kuřáků ani neřekla,že kouřím.U mě je to spíš o tom vychutnat si chvilku,kterou mám jen pro sebe.A protože si zakouřit chci.Ne proto,že musím.

Ta manipulace je skutečně velice elegantní,přitažlivá a zábavná.Zvlášť,když žena nebo slečna má v ruce slimku...

A i některé krabičky jsou navrženy elegantně.Viděli jste krabičku cigaret Davidoff? To je nádhera...

Určitě mi to zas vydrží bůhvíjakou dobu,ale pak bych asi chtěla zkusit i modré Petry-které by měli být z toho všeho asi nejslabší...

Chci do sebe dostat co nejméně toho špatného a přitom si užít "to svoje" a uklidnit se...

Ty Davidoff cigarety mě také lákají,ale zas když vím,jak ty Petry nádherně voní...

Stejně to všechno vyrábí firma Philip Moriss...Nebo alespoň většinu.Zajímavé je,že toho na internetu o cigaretách moc nenajdete...

Ale zkuste web kuracky.cz-je tam zajímavé fórum...

Možná ten můj pohled na věc přijde zcestný,ale podle mě cigareta nebude takové zlo jak se prezentuje.V malé míře není škodlivá,možná i přínosná.Podle mě je to stejné jako s alkoholem.V malé míře je to v pořádku a v případě vína i zdraví přínosné,ale když je někdo alkoholik,už to tak dobré není.Ted jde jen o to,zda vinu přisoudíte alkoholu nebo tomu člověku,který to přehnal...Stejné to bude i s cigaretami.

Tímto článkem samozřejmě nikoho nechci navádět ke kouření.Jen nabízím poněkud odlišný pohled ne věc. Pokud to čtete jako rodič-nezakazujte to a radši to povolte pod Vaším dozorem.Zákaz vše akorát zhorší-aneb zakázané nejlépe chutná.

Pokud to čtete se stejným broukem v hlavě,jaký jsem měla já,pak Vám říkám,je to na Vás.Ale asi nemá moc smysl se tomu bránit,protože stejně nebudete myslet na nic jiného do té doby,než si to vyzkoušíte.

Každý má svůj život a dělá rozhodnutí sám za sebe.Každopádně-elektronická cigareta bude asi ještě větší hnus než cigareta klasická.Je v ní jakási vodička plná chemikálií,která má být zdravější než cigareta naplněná směsí tabáku,což je vlastně rostlina...Trochu nelogické že? A říkám Vám na rovinu,že ta elektronická blbost by mě teda opravdu nic nepřinesla...

A toť asi vše k tomuto tématu.Přidávám ještě nějaké obrázky na pokoukání-nějaké cigaretky,cigaretový kouř a tabatěrky...

Helen

Alone...

Taky se někdy cítíte tak sami? Sami ve světě plném nástrah a nespravedlnosti? Když si chcete užívat radost a najednou vám vstoupí do cesty OPĚT nějaký problém? A dá se tohle zvládnout?

Mám před sebou prázdnou cestu.Bude štastná? Bude to už lepší? Jednodušší? Snad...

Je správné si věřit?

Když už si začnu věřit a něco zkusím rekce je negativní.Je vůbec správně si věřit?Mám se snažit?Nebo raději ne s jistotou,že od život nedostanu další ne,ale ani ano.

Všechno je zkažený...ale co s tím?

Má cenu se snažit?

Helen

Zamotaná do sítě svého života...

Taky se tak někdy cítíte?Není to ani tak depresivní pocit,i dkyž někdy je to tak silné,že to přechází do silné deprese...Člověk se cítí zamotaný do jakési sítě ze které se ne a ne vymotat...Může to být nějaký problém,krize,atd...Myslím,že se tak cítí občas každý.Když je to však nadměrně často,člověk si pak připadá hůř...Jako zpěvák ze skupiny Coldplay právě v tomhle videoklipu s textem přesně o tomhle...

Myslím,že situace je znázorněna dokonale...

A zde máte text...

Ach ne, já vím
Usoukal jsem síť, je omotána kolem mě.
A ztratil jsem svoji hlavu
To pomyšlení na všechny ty hloupé věci jež jsem řekl, 


Ach ne, co to je?
Pavoučí síť a já jsem chycen uprostřed
Tak se otáčím abych utekl,
To pomyšlení na všechny ty hloupé věci, jež jsem udělal, 


Nikdy jsem Ti nechtěl dělat problémy 
A nikdy jsem nezamýšlel dělat Ti zle 
A já, dobrá, pokud jsem Ti někdy způsobil problém 
Ach ne, nikdy jsem Ti nechtěl ublížit 


Ach ne, já vím 
Pavoučí síť a to jsem já uprostřed
Tak se točím a otáčím
Tady jsem zamilovaný v bublině


Zpívám, nikdy jsem Ti nechtěl dělat problémy 
Nikdy jsem Ti nechtěl dělat zle,
A já, dobrá, pokud jsem Ti někdy způsobil p r o b l é m y
Ačkoliv, nikdy jsem Ti nechtěl ublížit


O n y otáčely kolem mě síť
Ony otáčely kolem mě síť
Ony otáčely kolem mě síť

Helen